SCHIZOFRENIE
Schizofrenie je endogenní psychóza, která je charakterizována jako rozpad osobnosti postihující zejména emocionální součást psychiky. Toto duševní onemocnění se projevuje například poruchami citů, jednání, myšlení a sklony utíkat od reality.
Tyto duševní projevy nejsou nikterak racionálně koordinované, a tak se psychika postiženého pacienta může navenek tvářit rozpolceně. Lidé trpící tímto onemocněním působí na okolí chladným, lhostejným a otupělým dojmem, často vyhledávají samotu a mohou mít i sklony k sebevražedným pokusům. Právě příčinou neschopnosti mozku koordinovaně řídit zpracování vjemů a počitků může pacient často trpět halucinacemi
Příznaky a projevy schizofrenie
Schizofrenie patří do skupiny psychóz, které jsou charakteristické tím, že pro dané onemocnění nejsou diagnostikovány jednotné příznaky ani jednotná léčba a každý pacient je svým způsobem unikát.
Schizofrenie se začíná projevovat nespecifickými potížemi, např. plachostí, společenskou izolací a antisociálním chováním, depresivními stavy, oploštěním emocí atd. Poté se další projevy mohou rozvíjet naráz nebo postupně.
U dětí můžou schizofrenii předpovídat poruchy svalové koordinace a motoriky. Děti můžou trpět zvýšenou tenzí určitých svalových skupin a působí na okolí strnulým dojmem. Často mívají vadné držení ruky a prstů, špatně koordinují pohyby například při lezení, různých hrách a psaní (tím pádem neuvěřitelně „škrábou“, písmenka jim skáčou po lince, neudržují sklon a velikost písmen atd.).
Příčinou těchto abnormálních projevů může být zvýšená hladina neurotransmiteru (látka, která přenáší impuls z jedné nervové buňky na druhou, působí hlavně v oblasti jejich kontaktu) dopaminu, která způsobuje hyperaktivní funkce center myšlení, vnímání, paměti a emocí.
Hlavním pachatelem je však tzv. prefrontální kůra (část šedé hmoty mozkové, která je centrem intelektuálních a asociačních funkcí a centrem analýzy vjemů), která nedbale koordinuje aktivitu jednotlivých oblastí, a tím tak může za vznik schizofrenního onemocnění. Prefrontální kůra se rozvíjí zejména ve druhé a poslední třetině puberty, kdy její neurony rostou a vytváří nová spojení s ostatními neurony. Pokud však tyto neurony nová spojení nenaleznou, vzápětí degenerují (což může vysvětlovat, proč se schizofrenie objevuje hlavně v tomto období dospívání).
Mozek ztrácí schopnost jednotlivé vjemy koordinovaně analyzovat a naopak vytvářet nové signály. Navíc zvýšená hladina dopaminu ovlivňuje vznik tzv. rušivých signálů, které znemožňují a nabourávají analýzu vjemů a počitků.
Postižený člověk tak není chopen jasně myslet, setrvávat u jedné myšlenky a směřovat své myšlenky k jednomu určitému cíli, koncentrovat se, souvisle uvažovat, vybavovat si včas pojmy a události a správně je zařadit atd.
Pacient trpí defekty asociačního myšlení, emotivní oploštělostí, halucinacemi a bludy a uzavřením se před okolním prostředím do vlastního vnitřního světa.
Pacienti často trpí sluchovými a zrakovými halucinacemi. Tyto bludy jsou způsobené nenormálně fungující prefrontální kůrou. Ta způsobuje, že mozek nedokáže vnímat obraz jako celek, ale vizuální vjem se mu rozpadá na zmatečnou mozaiku, které chybí pár součástí, které mozek není schopen správně a rozumně zaplnit. Tam, kde se vyskytuje „prázdné“ místo, mozek dosadí naprosto nereálné prvky. Tak například může nemocný vidět místo očí černé důlky, zjevují se mu různé záblesky a jiskry apod.
Podrážděním určitých mozkových center se probudí i paměťové stopy, které se samovolně vybavují, matou a proplétají.
Mysl si různé zkreslené a nereálné vjemy zařazuje do „skutečných a funkčních“ celků. A proto jsou tyto zvukové a vizuální halucinace, kterými schizofrenici trpí, tak autentické a skutečné. Tyto bludy mohou někdy dojít tak daleko, že se vědomí pacienta jakoby „roztříští“ a on si může uvědomovat sám sebe jako jedno tělo obsahující více osobností.
Schizofrenii můžeme rozdělit do několika kategorií, např. paranoidní schizofrenie, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, reziduální a simplexní.
Nejčastější formou schizofrenní psychózy je paranoidní schizofrenie. Ta se projevuje zejména sluchovými, zrakovými, tělesnými, čichovými a chuťovými halucinacemi. Tyto bludy se mohou vlivem stresových situací ještě více stupňovat a mohou nabývat intrapsychického rázu, kdy si nemocný myslí, že mu jsou kradeny myšlenky anebo naopak, že mu jsou vkládány cizí myšlenky. U pacienta může být zpozorováno agresivní chování
Léčba schizofrenie
K léčbě schizofrenie se užívají tzv. antipsychotika, což jsou léky, které mají pozitivní dopad na myšlenkové pochody, zklidňují agresivní a divoké pacienty, tlumí bludy a zbavují pacienty halucinací.
Tyto léky mají však na druhou stranu mnohé nežádoucí účinky, např. mohou způsobit vznik Parkinsonova syndromu, který se objevuje až u 80% pacientů užívajících antipsychotika a je způsoben změnou v transportu neurotransmiteru dopaminu v mozku. Tento vedlejší účinek je naštěstí reverzibilní (vratný) a po snížení dávky nebo vysazení léku většinou příznaky ustoupí.
Další vedlejší účinky jsou zastoupeny neuroseptickou hypotenzí (nízký tlak), tachykardií (zrychlená srdeční činnost), ovlivňováním endokrinního systému, psychomotorickým útlumem, ikterem (žloutenka), tendencemi k epileptickým záchvatům, poruchami jaterních funkcí, zácpou, tremorem (třes) atd.
Kromě medikamentózního způsobu terapie jsou účinné i různé rehabilitace a biologické postupy, např. šoková terapie.
Pacientovi mohou pomoci i všemožné psychoterapeutické techniky, jako například trénink empatie, pozitivního myšlení, asertivní komunikace a cvičení vůle.
Užitek může přinést i psychoterapie, která pacienta vede k přiznání si nemoci a hledání jejího původu ve svém psychickém stavu.
