RAKOVINA

Jsou-li v těle procesy rozmnožování nebo dělení buněk narušeny, buňky bují nahodile a poškozují zdravé tkáně. Imunitní systém za normálních okolností tyto změny zjistí a bující buňky zničí, ale z abnormální buňky, která tomuto dohledu unikla, může vzniknout nádor.
Nádorové buňky mohou proniknout do oběhu a krví nebo lymfou se rozšířit do dalších částí těla. Pokud se stav neléčí, mohou rakovinné buňky převážit nad normálními, odčerpat z těla životně důležité látky a způsobit život ohrožující onemocnění - rakovina

varovné známky

Časné zjištění rakoviny je nezbytně nutné. Máte-li některé z příznaků uvedených v tabulce déle než dva týdny, ihned vyhledejte lékaře.

  • uzlíky pod kůží jsou většinou neškodné, ale uzlíky v tkáni prsu musí být vyšetřeny
  • změny ve tvaru nebo velikosti mateřského znaménka
  • opar, stroupek nebo vřídek, který se nehojí
  • abnormální krvácení
  • náhlá nevysvětlitelná ztráta váhy a velká únava
  • dlouho přetrvávající kašel nebo chrapot
  • změna v charakteru stolice nebo moče

 

Rakoviny dospělých

Rakoviny dospělých jsou obvykle formovány v epitelních tkáních a jsou asi často rezultátem dlouhého biologického procesu souvisícího s interakcí exogenních expozicí s genetickými a jinými endogenními charakteristikami mezi susceptibilními (citlivými) lidmi. Např.: karcinóm měchýře, krvní (a kostní dřeň) - hematologické malignance, leukémie, lymfoma, Hodgkinova nemoc, non-Hodgkinova lymfoma, multiplexní myelóm, mozkový tumor, rakovina prsu, cervikální (krčková) rakovina, kolorektální rakovina - ve střevě, análu nebo apendixu (slepé střevo), esofagelní (jícnová) rakovina, endometriální rakovina - v děloze, hepatobuneční karcinóm - v játrech, gastrointestinální stromátní tumor (GIST), hrtanová rakovina, plicní rakovina, mesothelioma - v pleure nebo perikardiu, orální rakovina, osteosarkoma - v kostech, ovariální (vaječníková) rakovina, pankreatická rakovina, rakovina prostaty, renální buňkový karcinóm - v ledvinách, rhabdomyosarkóma - ve svalech, kožní rakovina (včetně benigních mateřských znamének a dysplastických nevi), žaludeční rakovina, testikulární (týkající se varlete) rakovina (samovyšetření testikulární rakoviny) a rakovina štítné žlázy.


Dětské rakoviny

Rakovina se může též objevit u dítěte, zvlášť u velmi malých. Jde o abnormální genetické procesy, kdy se nedokázalo zabránit klonální proliferaci buněk s neregulovaným růstovým potenciálem. Vyskytují velmi brzo a postupují velmi rychle.

Nejvyšší výskyt rakoviny u dětí je během prvního roku života. Neuroblastoma je nejčastější kojenecká rakovina, která je následována leukemií a rakovinami centrálního nervového systému. Dívky i hoši - kojenci mají v podstatě stejný průmerný výskyt rakoviny, ale ve většině typech rakoviny mají bílí kojenci podstatně vyšší výskyt rakoviny než černí. Relativní přežití pro kojence je velmi dobré u neuroblastomie, Wilmovém tumoru a retinoblastomie, ale ne pro většinu ostatních typů rakoviny. Dětské rakoviny obsahují, od nejčastějších po nejméne časté: neuroblastomie, leukémie, centrální nervový systém, retinoblastomie, Wilmův tumor, embryová buňka, sarkómy jemné tkáně, hepatické (jaterní), lymfomy (např. Hodgkinova nemoc), epitelní.


Diagnostika rakoviny


interpretována jak zhoubnost a být subjektem potenciálně nebezpečného šetření.
Biopsie

Biopsie vede k definitivní diagnóze většiny nádorů. Vyžaduje odebrání buněk a/nebo kousků tkáně na testy u patologa. Tkáňová diagnostika indikuje typ buňky, který proliferuje (roste), jeho intenzitu (stupeň dysplazie - porucha vývoje nebo růstu), jeho rozsah a velikost, a - někdy s pomocí cytogenetiky a imunohistochemie - prognostické a terapeutické determinanty.

Biopsie může být léčivá, pokud je vybrána celá léze. Pak se testují vzorky z největší blízkosti, aby se prokázalo skutečné odstranění celé zhoubné tkáně.

Typ biopsie závisí na vzorkovaném orgánu. Mnoho biopsí (např. kožní, prsní nebo jaterní) možno provést z vnějška. Biopsie jiných orgánů se provádí v anestézii a požadují chirurgii.


Skrínink (vyšetřování)

Rakovinový skrínink značí široké užití testů na detekci rakoviny v populaci. Je to často levná, neinvazivní procedura. Jsou-li detekovány znaky rakoviny, provádí se kvůli potvrzení diagnózy více definitivních a invazivních testů.

Skrínink na rakovinu může vést ke skorší diagnóze. Skorá diagnóza může vést k prodlouženému životu. Mnoho různých skríninkových testů bylo vyvinuto. Střevní rakovina může být detekována testem fekální záhadné krve a kolonoskopií, která redukuje výskyt rakovin a mortalitu, převážně detekcí a vybráním předrakovinových polypů. Podobně cervikální cytologické testy (užívající Papovy výtěry) vedou k identifikaci a odstranění předrakovinových lezií. Časem toto testování znamenalo dramatickou redukci výskytu cervikální rakoviny a mortality. Prsní rakoviny mohou být detekovány sebe-vyšetřením prsou a pravidelním skríninkem mamogramy. Testikulární sebe-vyšetření je doporučeno mužům od 15 let na detekci testikulární rakoviny. Rakovina prostaty může být skrínována digitálním rektálním testem spolu s ročním testem specifického krvního antigenu prostaty.

Skrínink na rakovinu je kontroverzní v případech, není-li známo, jestli tento test aktuálně zachrání život. Kontroverze roste, není-li jasné, zda-li výhody skríniku převáží risky následních diagnostických testů a rakovinového léčení. Např.: u skríninku na rakovinu prostaty, PSA test může detekovat malé rakoviny, které by nikdy nebyli život ohrožující, ale jednou detekované povedou k léčbě. Tato situace, zvaná naddiagnostika, značí pro lidi risk komplikací z nepotřebné léčby jako chirurgie nebo radiace. Následné procedury užívané na diagnostiku rakoviny prostaty (prostatová biopsie) mohou způsobit vedlejší efekty, včetně krvácení a infekci. Léčba rakoviny prostaty může způsobit inkontinenci (neschopnost kontrolovat močení) a erektilní dysfunkci (erekci nedostatečnou na styk). Pro tyto příčiny, je důležité vzít v úvahu výhody a risky diagnostických procedur a léčby při posuzování, či realizovat skrínink rakoviny.

Použití medické imaginace na hledání rakoviny v lidech bez jasných symptomů je podobně problematické. Je tu signifikantní risk detekce incidentaloma - benigní lezie, která může být
 

 

Chemoterapie

Chemoterapie je léčba rakoviny lékmi („antirakovinové léky“) ničícími rakovinové buňky. Interferuje s buňkovým dělením různými způsoby, např. s duplikací DNA nebo separací nově formovaných chromozomů. Většina forem chemoterapie zasáhne všechny rapidně se dělící buňky a není specifická pro rakoviné buňky. Proto chemoterapie potenciálně může poškodit zdravou tkáň, speciálně ty tkáně, mající vysoký výměnný stupeň (např. intestinální obložení). Tyto buňky se obvykle samoobnovují po chemoterapii.

Protože některé léky pracují lépe spolu než samé, 2 nebo víc léku jsou často dány současne. To se volá kombinace chemoterapie; nejvíc dávek chemoterapie je užitých v kombinaci.


Radiační terapie

Radiační terapie (též zvaná rádioterapie, X-ray terapie, nebo iradiace) je užití určitých typů energie (zvaných ionizující radiace) na zahubení rakovinových buněk a zmenšujících se tumorů. Radiační terapie zraňuje nebo ničí buňky v léčené oblasti („cílová tkáň“) ničením jejich genetického materiálu, dělajíc nemožným pro tyto buňky pokračovat v růstu a dělení. I když radiace ničí rakovinové buňky i normální buňky, většina normálních buněk se může obnovit z efektů radiace a fungovat správně. Cíl radiační terapie je zničit co nejvíc rakovinových buněk, a současně limitovat poškození okolních zdravých tkání.

Radiační terapie může být použita na léčbu téměř všech typů tuhých tumorů, včetně rakovin mozku, prsou, krčku, hrtanu, plic, pankreasu, prostaty, kůže, páteře, žaludku, dělohy, nebo sarkomů jemných tkání. Radiace též může být užita na léčbu leukemie a lymfomů (rakovin krvotvorních buněk a lymfatického systému). Radiační dávka na každou stranu závisí na mnoha faktorech, včetně typu rakoviny a tkáně a orgánů v okolí, které mají být zničeny radiací.

 

RAKOVINA ŽALUDKU

 

Zákeřná nemoc

Zhoubný nádor žaludku je svým vznikem i průběhem velmi záludné a nepředvídatelné onemocnění. Dlouho nenápadně narůstá, aniž by působil jakékoliv obtíže, a projeví se často až tehdy, kdy je pro svůj rozsah již jen velmi obtížně léčitelný. Na druhou stranu ponechává lékařům a pacientům i určité naděje.

Řada statistik ukazuje, že se výskyt rakoviny žaludku ve většině vyspělých států snižuje. Příčina není bohužel zcela známa. Není tak ani možné příznivý trend cíleně podpořit. Rozhodující vliv bude mít patrně naše strava.

Ukazují to alespoň výsledky studií sledující výskyt rakoviny žaludku u Japonců žijících v USA a v Japonsku. V Japonsku je výskyt rakovin na rozdíl od USA a Evropy stále poměrně vysoký. Pokud se Japonec přestěhuje do USA a převezme tamější stravovací návyky, riziko vzniku rakoviny žaludku se podstatně sníží.

Další výhodou pro lékaře i pro pacienty je pozdní tvorba metastáz, tj. druhotných ložisek nádoru v ostatních orgánech. Rakovina žaludku metastázy většinou netvoří. Přes častou pokročilost tohoto onemocnění je tak naděje na vyléčení poměrně vysoká.

Výskyt rakoviny žaludku v České republice odpovídá asi 5 % z celkového počtu zhoubných nádorových onemocnění. Také naše statistiky jsou velmi optimistické. Jen v průběhu druhé poloviny minulého století poklesl výskyt rakoviny žaludku v České republice o více než polovinu u mužů a o 40 % u žen. Míra přežití na toto onemocnění se naopak ještě zvýšila.

Jaká je příčina vzniku rakoviny žaludku

Rozhodující úlohu při vzniku rakoviny žaludku bude mít patrně strava. Karcinogeny, tj. látky vyvolávající nádorové bujení, působí prostřednictvím potravy přímo na sliznici žaludku. K nejznámějším patří nitrosaminy, benzpyren a aflatoxin. Mimo tyto látky se pravděpodobně uplatňuje i vliv tzv. helicobakterové infekce.

Helikobakter pylori je poměrně nedávno objevenou bakterií. Výjimečný je tento mikroorganismus především v tom, že dokáže přežívat ve vysoce agresivním prostředí žaludku. Krátce po tomto objevu se začal jeho výskyt spojovat s množstvím nemocí a obtíží. Významnou úlohu získal především ve vzniku vředové choroby a rakoviny žaludku.

Jak se onemocnění projevuje

Zdravotní obtíže, které rakovinu žaludku provázejí nejsou pro toto onemocnění nijak specifické. Časné projevy nemoci jsou navíc tak často nevýrazné, že je většinou přehlédneme. U naprosté většiny nemocných navíc časné příznaky zcela chybí. Prvními projevy rakoviny žaludku jsou tak až příznaky provázející pokročilé postižení orgánu.

Typické jsou spíše neurčité obtíže. Tlak na břiše v oblasti žaludku, ztráta chuti k jídlu, slabost, pocit na zvracení, únava a postupná ztráta tělesné hmotnosti.

Projevy rakoviny žaludku závisí také na rozsahu a místě výskytu nádoru. Pokud je nádor uložen blíže k jícnu, může Vám způsobit potíže při polykání. Pokud je uložen spíše v dolní části žaludku, v oblasti vrátníku, objevuje se častější zvracení.

Pokud se v oblasti nádoru vytvoří vřed, mohou se objevit obtíže charakteristické pro vředovou chorobu žaludku. Typické jsou bolesti v nadbřišku zesilující se po jídle.

Když pokračující nádor naruší stěnu cévy, může dojít ke krvácení do zažívacího traktu. Objevuje se černá typicky zapáchající průjmovitá stolice s obsahem natrávené krve, tzv. meléna. Pokud je krve více může docházet i k jejímu zvracení. Větší ztráty krve jsou provázeny slabostí, bledostí a opocením.

 

RAKOVINA PROSTATY A TLUSTÉHO STŘEVA

 

Střevní polypy a rakovina tlustého střeva

Rakovina tlustého střeva je druhou nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění

Popukne asi u 5% mužů a 6% žen v dané populaci,riziko je nejvyšší u osob ve věku 40 let či starších. Odborníci soudí, že se nádor vyvíjí se střevního polypu, přitom se však většina polypů v rakovinu nezvrhne. Polypy jsou tedy převážně benigní (nezhoubné), dosahují nejčastěji velikost hraášku, mohou však být i větší. Nádor tlustého střeva pak dosahuje většinou velikosti hřibu, opět však může být výrazně větší. čím dříve jsou novotvary odstraněny, tím větší je naděje, že se nádor nebude dále rozšiřovat.

 


Zbytytnění a rakovina prostaty

 Zbytnění prostaty (předstojné žlázy) patří u mužů k nejčastěji se vyskytujícím formám nezhoubných nádorů. Při tomto onemocnění je prostata zvětšená a nacházejí se na ní početné vazivové uzlinky. Močová trubice je tlakem prostaty zúžena a průtok moči je tak znesnadněn. K nejčastějším příznakům zbytnění prostaty patří potíže při zahájení močení, snížena rychlost odtoku moči, nižší objem odtékající moči, odkapávání moči, pocit plnosti měchýře po vymočení, častější nucení na močení, bolest během močení, časté močení během noci. V závažných případech dochází postupně k zesílování stěn měchýře, rozšíření močovodů a následnému zvětšení ledvin.

 U rakoviny prostaty dochází ve většině případů k pomalému růstu zhoubné tkáně, v některých případech může být bujení agresivní. Onemocnění, ať již je v počátečním či pokročilém stadiu, může probíhat bez jakýchkoli příznaků. pokud se příznaky objeví, jedná se většinou o častější nucení na močením pocity pálení při močení, krev v moči či bolesti v zádech nebo v pánvi.

 Příčiny vzniku nemoci nejsou známé, roli hraje dědičnost, strava o vysokém podílu tuků.

Příznaky rakoviny prostaty mohou být zjištěny lékařem při každoročním rektálním vyšetřrní. Je-li včas zahájeno léčení, existuje vysoká provděpodbnost přežití a návratu k normálnímu životu

 

RAKOVINA PRSU A DĚLOŽNÍHO KRČKU

 

Většina poruch prsu je nezhoubného charakteru, přesto však patří rakovina prsu k nejčastějším nádorovým onemocněním u žen. Jednoznačná příčina této nemoci ještě nebyla identifikována, za rizikové faktory se považují genetické předpoklady, příliš časné zahájení menstruace, bezdětnost, první těhotenství ve vyšším věku, vliv pesticidů a spotřeba alkoholu.

Některé výzkumy však prokázaly, že 70% - 80% případů rakoviny prsu postihuje ženy, u nichž se neobjevuje žádný z uvedených rizikových faktorů, jinak řečeno primární příčina této nemoci zatím nebyla zjištěna.

Jednou z nejlepších cest k brzkému odhalení rakoviny prsu je samovyšetření prsu, které má provádět každá žena po dosažení věku 20 let. Cenné informace při snaze o odhalení rakoviny může poskytnout rentgenové vyšetření prsu ( mammograf), které upozorní na případné riziko dokonce již ve stadiu, kdy samovyšetření ještě není schopno žádné změny zaznamenat.

Příčiny vzniku rakoviny děložního krčku jsou neznámé, mezi rizikové faktory se počítá kouření, HIV pozitivita , u amerických žen předkové afrického nebo hispánského původu. Riziko může mít též vztah k věku zahájení pohlavní aktivity, počtu sexuálních partnerů nebo nízkému socioekonomickému postavení . Časté příznaky představuje krvácení, hlavně po pohlavním styku, námaze, střevních pohybech či bez jakáchkoliv příčin.

Samovyšetření prsu

Každá žena má provádět jednou měsíčně vizuální a manuální vyšetření obou prsou za účelem včasného zjištění eventuelních novotvarů, bulek a jiných změn.

1 - Postavte se před zrcadlo a sledujte, zda nedošlo k nějakým změnám tvaru či velikosti prsů, k výtokům nebo svraštění kůže

2 - Položte dlaň na zátylek a zatlačte. Pozorujte, zda se objeví změny, uvedené v bodě 1

3 - Položte dlaně na boky a předkoňte se, současné zádněte ramena a lokty dopředu. Pozorujte, zda se objeví změny, uvedené v bodě 1

4 - Zdvihněte jednu paži, prsty druhé ruky položte na prs (na straně zdvižené paže). Začněte od vnějšího okraje prsu a pomalými krouživými pohyby vyšetřujte celý prs až dojdete k bradavce, současné vyetřete i podpazní jamku. Výskyt jakýchkoliv změn hustoty tkáně nebo tuhých bulek co nejdříve konzultujte s lékařem.

5 - Jemně tiskněte prsní bradavku a sledujte, zda nepozorujete výtok

6 - Položte se na záda, jednu paži zvedněte nad hlavua a rameno zvednuté paže podložte polštářem. Znovu vyšetřete prs způsobem, uvedeným v bodech 4 a 5 . Kroky 4 až 6 opakujte při vyšetření druhého prsu.

 

Navíc ženy mají nechat vyšetřit stav prsů od lékaře. Americká společnost proti rakovině doporučuje následující frekvenci těchto vyšetření: každé 3 roky ve vějz id 20 do 40 let, každoročně po dosažení věku 40 let


http://cms.nebesa.webnode.cz/