ALKOHOLISMUS

 

Alkohol ( etylalkohol, etanol) byl ve formě alkoholických nápojů vyráběn už od nepaměti. Stejně dlouhou dobu však lidstvo trpí negativními důsledky užívaní alkoholu, a to jak tělesnými, tak duševními. Alkohol přinášel a přináší společnosti celou řadu problémů, takže dokonce i ve středověku si vyžádal mocenské řešení: první protialkoholní zákon byl u nás už v roce 1039, kdy jej zavedl král Břetislav I.

Nadměrná konzumace alkoholických nápojů bývá označována jako alkoholismus.

Pro nadměrnou konzumaci alkoholu je typické, že může dojít k poškození všech tělesných systémů. Nezanedbatelnou součástí jsou však dopady psychické. Psychické dopady jsou dvojí: první jsou způsobené přímým účinkem alkoholu na centrální nervový systém. Do druhé skupiny dopadů alkoholu na psychiku člověka patří návykové chování, změna osobnosti apod.

Účinky alkoholu na organismus člověka, hlavně na centrální nervový systém, jsou prakticky všem známé. Jejich biologický podklad spočívá v tom, že alkohol narušuje a mění metabolismus

Akutní intoxikace alkoholem se projevuje většinou jako prostá opilost ( ebrieta, ebrietas simplex).

Nižší dávky alkoholu působí stimulačně, dochází k elevaci nálady, excitaci, mnohomluvnosti, snížení sebekritičnosti, zábran a projevy agrese. Pokud je konzumace vyšší, dochází k hlavnímu projevu alkoholu na centrální nervový systém, a tím je útlum. Dochází ke vzniku únavy, ospalosti, spánku. Při vysokých dávkách může člověk upadnout do komatu a zemřít.

Celkem rozlišujeme 4 stádia akutní intoxikace alkoholem:

a) excitační stadium

b) hypnotické stadium

c) narkotické stadium

d) asfyktické stadium

Patologická intoxikace je forma intoxikace alkoholem, u které při relativně malém množství požitého alkoholu dochází ke stavu se změněným vědomím, nepochopitelným jednáním, a často těžkou agresivitou vůči okolí. Porucha trvá několik minut až hodin, končí spánkem. Po probuzení si pacient většinou nic nepamatuje – trpí amnézií.

Škodlivé užívání je způsob užívání alkoholu, který vede k poškození zdraví. Zdraví je poškozeno zpravidla o několik let dříve, než se vyvine vlastní závislost na alkoholu. Příznaků, které jsou vyvolány škodlivým užíváním alkoholu, je mnoho. Nejčastěji jsou to chronické potíže a známky poškození trávicí soustavy: obtížné polykání – dysfagie, průjmy, záněty žaludku, jícnové varixy, poškození jater, zejména jejich fibrotizace až jaterní cirhóza.

Dále bylo zjištěno, že u těchto pacientů je vyšší riziko onkologického onemocnění, zejména karcinom jater, jícnu, žaludku a tenkého střeva. U pijáků piva je uváděn vyšší výskyt karcinomu konečníku.

Alkohol může poškodit endokrinní systém ( žlázy s vnitřní sekrecí), především slinivku břišní ( pankreas), ve které dochází k produkci inzulinu a jiných hormonů.(Inzulin je tvořen B-buňkami Langerhansových ostrůvků, které jsou rozptýleny ve slinivce břišní). Výsledek je ten, že se alkohol může podílet na vzniku cukrovky.

U alkoholiků jsou časté deficity vitamínů ( avitaminózy), poruchy krvetvorby.

Muži jsou navíc postiženi nedostatečnou tvorbou mužského pohlavního hormonu testosteronu, což má za následek poruchy sexuálních funkcí a impotenci.

Ženy-alkoholičky, které otěhotní, tak jim hrozí vážné riziko postižení plodu.V důsledku požívání alkoholu během těhotenství se může u plodu vyvinout tzv. FAS ( Fetální Alkoholový Syndrom), který se projevuje růstovou retardací ( děti hůře prospívají a pomalu rostou), dále postižením centrální nervové soustavy a deformitami na obličeji. Pokud jsou přítomny pouze poruchy chování a intelektu, bez jiných známek postižení, pak hovoříme o FAE( Fetální Alkoholový Efekt)

Alkoholici mívají rovněž poškozený kardiovaskulární systém, kdy trpí systémovou arteriální hypertenzí ( mají vysoký tlak) a dále kardiomyopatií ( porucha struktury srdce, které začíná selhávat).

Ušetřen není ani nervový systém, který trpí vznikem alkoholové polyneuropatie, atrofií mozku, alkoholickou epilepsií atd.

Závislost na alkoholu se rozvíjí po mnohaletém škodlivém užívání alkoholu, navíc jsou alkoholici často v zakouřeném prostředí a sami požívají velké množství cigaret, jsou u nich proto časté záněty průdušek, ale i bronchogenní karcinom plic.

Typickou vlastností závislosti na alkoholu jsou postupné změny: postupné zvyšování tolerance vůči alkoholu, postupná ztráta kontroly užívání alkoholu a postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů.

Současně dochází ke změnám v myšlení a chování, které jsou zpočátku velmi nenápadné, avšak brzy dochází k jejich fixaci, a tak přicházejí trvalé osobnostní změny. Tyto změny nejsou ničím jiným než adaptačním mechanismem, kterým alkoholik reaguje na konflikty, vznikající při konfrontaci s realitou stále častějších a výraznějších problémů, vyvolaných jeho pitím. Změny myšlení se pak nazývají alkoholové obrany. Alkoholici používají alkoholové obrany k tomu, aby nejprve zakryli pití, posléze však, aby ho vysvětlili a obhájili.

Alkoholici si tak racionalizují pití. Příznakem už pokročilé závislosti je výrazná změna tolerance, která je následována výskytem odvykacích příznaků. Jako příklad může sloužit tzv. ranní doušek, to je potřeba alkoholika doplnit alkohol ihned po probuzení.

Velmi známou poruchou jsou alkoholová okénka ( palimpsesty), což jsou akutní výpadky paměti, při kterých si pacient nepamatuje, co dělal během intoxikace alkoholem.

U závislého člověka pozorujeme rapidní vzestup tolerance k alkoholu, kdy člověk může vypít velké množství alkoholu, aniž by působil dojmem opilého člověka. Postupně se však tato tolerance snižuje, což se projeví tak, že člověk je i po malé dávce alkoholu rychle a silně opilý.

Léčba alkoholismu

Léčba alkoholismu má několik aspektů. Známá je tzv. averzní terapie, od které se však opustilo, protože je zatížena výskytem nežádoucích příznaků. Po požití alkoholu je pacientovi podán apomorfin, který vyvolá silné zvracení. Snaha je vytvořit reflex tak, aby pacient začal zvracet hned po požití alkoholu, aniž by dostal apomorfin.

Senzitizace: jedná se o používání látek, které v kombinaci s alkoholem vyvolají pacientovy potíže. Podle nejznámějšího přípravku se tato reakce nazývá antabusová. Disulfiram, který je hlavní složkou Antabusu, vyvolá blok enzymu acetaldehydde­hydrogenázy, takže acetaldehyd ( vzniká z etanolu) zaplaví organismus a způsobuje: kolísání krevního tlaku, zrudnutí obličeje, nucení na zvracení až zvracení, kolaps apod.

Další důležitý aspekt léčby je psychoterapie. Pacient má získat náhled své choroby ( má vědět, že má problém). Dále určitá pomoc při zařazení pacienta zpátky do společnosti. Proto, aby došlo k omezení bažení po alkoholu ( craving) se používají látky : akamprosat a naltrexon.

 

AGRESIVITA

sklon k agresivitě má každý člověk, je to jeho vrozená vlastnost. Jiné psychologické směry toto odmítají a považují agresivitu za prvek chování, který člověk získává během svého života.

V psychiatrii je agresivita velmi často vídaným jevem. Často souvisí s užíváním drog či nadměrnou konzumací alkoholu. Příkladem může být tzv. patická ebrieta čili patická opilost. Člověk po konzumaci malého množství alkoholu ztrácí kontrolu a zábrany, často spojeno s brachiálním ( fyzickým) či verbálním násilím. Celý stav končí terminálním spánkem, člověk se na období zuřivosti vůbec nepamatuje.

Agresivita se může projevit i při úraze ( např. autonehoda), kdy dochází k otřesu mozku, člověk je agitovaný, agresivní, utíká z místa nehody či napadá zdravotníky apod.

Nadměrná agresivita se může projevit i v rámci psychóz – paranoidní schizofrenie apod. ( často dochází ke vzniku schizofrenie v ranné dospělosti, výjimečně v dětsví).

U starých lidí se může agresivita objevit jako porucha chování v rámci počínající demence – např.: Alzheimerova choroba.


http://cms.nebesa.webnode.cz/